Dobrou zprávou je, že představení vychází z reálných výpovědí lékařů a pacientů Oddělení spánkové medicíny NÚDZ v Klecanech. Takže z reálných životů insomniaků, somnambulů a narkoleptiků. To dodalo divadlu na uvěřitelnosti.

Během představení jsme byli svědky situací, které dobře známe. Například perfektní byla scéna, ve které se insomniakovi vysmějí, když na páteční párty ve 22:00 oznámí: „Užijte si večer, my už jdeme pomalu spát.“ Jednoduše skvělé vyjádření potíží se socializací těch, kteří mají spánkovou poruchu. Zpracování insomnie jsme bohužel i tak vnímali jako nejslabší. To však může být tím, že ji známe nejlépe.

Náměsíčnost střídala relativně smutnou i vtipnou polohu a dokázala jasně vyjádřit, že život s ní nebude žádná legrace. A narkolepsie? Bylo těžké ji divadelně vysvětlit. Narkoleptik je člověk, co občas z ničeho nic prostě usne. Proto bývá filmaři a divadelníky často ukazována ve vtipu, nicméně somnambulici to logicky nevidí rádi. Vedoucí Kolektivu Nesladim v závěrečné diskuzi vysvětlila, že právě proto cestou vtipu/zesměšnění nešli. O to větší sousto vyjádření náměsíčnosti muselo být. Možná právě proto na nás tato část působila tak nějak překombinovaně.